Mariana je moje kamarádka z Prahy. Osud tomu zřejmě chtěl, že my dvě jsme se staly au-pairkami. Mary si vybrala jako cílovou destinaci Kanadu a já ji poprosila a kamarádsky zneužila k úplně prvnímu rozhovoru na Senior au-pair.
Jak moc je těžké rozhodnutí stát se au-pair?
- Asi jak u koho. U mě to nebylo zkratové rozhodnutí, ale také jsem to úplně neplánovala. Alespoň ne hned teď a ne na skoro rok. Po rozchodu s přítelem už mě tady nic nedrželo a měla jsem potřebu „vyčistit si hlavu“.
Ty jsi Au-pair v Kanadě. To není úplně klasická destinace pro au-pairky.
- Já měla od začátku jasno v tom, že do Anglie nechci. Tam jsou holky spíš uklízečky než chůvy. Líbilo by se mi třeba v Irsku, ale pak jsem narazila na možnost vyjet do Kanady přes Working and Holiday. Bylo rozhodnuto. Určitě nejvíc by mě lákala USA, ale na to jsem tenkrát neměla reference.
Jaké byly začátky a co kulturní šok?
- Strašný! Strašný! Úplně všechno. Od první minuty jsem si říkala kde to jsem, proč tu jsem! Trvalo mi dlouho, než jsem se adaptovala. Přijela jsem na začátku června a asi prvních čtrnáct dní bylo psí počasí a to tu moji depresi ještě víc prohlubovalo. Moc tomu nepřidala ani rodina. Neměla jsem tady žádnou blízkou duši. Pak se to zlomilo. Začala jsem psát blog a mohla jsem se vyznat ze svých pocitů. Kanada je krásná, ale já ji tenkrát z duše nenáviděla.
Proč jsi nesedla na letadlo a nejela domů?
- Něco ve mně asi nechtělo domů. A taky jsem dala nějaké peníze za letenku, víza…nechtělo se mi domů s prázdnou. Více než o návratu domů jsem uvažovala o změně jobu. Chtěla jsem pracovat jako servírka v hotelech. To nevyšlo. Zůstala jsem u aupairování, ale po čase jsem alespoň změnila rodinu.
A k lepšímu?
- Obrat asi tak o 4554455125 stupňů. Konečně se tu cítím jako člen rodiny, ne jako zaměstnanec. Host rodiče nemají mindráky a komplexy a uvědomují si, že jim hlídam to nejcennější v jejich životech - jejich děti.
Jak vypadá tvůj denní režim? A jaký byl ten u předchozí rodiny?
- Ráno vstávám s dětmi a vezu je do školy. Pak mám volno a jdu do školy, nebo do knihovny, nebo prostě jen tak relaxuju. Následuje vyzvednutí dětí ze školy, pomoc s úkoly, odvoz na jejich aktivity. Rodiče jsou hodně zaneprázdněni, maminka pracuje na směny a nedá se tedy říct, že mám fixní režim. Někdy pracuji i o víkendech. Nevadí mi to. Jedinou nevýhodou je, že opravdu trávím spoustu času v autě a tady je doprava opravdu hustá a sežere to spoustu času.
U minulé rodiny jsem měla podstatně méně volného času přes dopoledne. Malej byl celý den doma a práce s ním byla rozdělena v podstat na dvě etapy: Jídlo a nucení do jídla. Matka mu všechno dovolila a přerůstal všem lidem kolem přes hlavu. Už bych asi nikdy nechtěla pracovat pro svobodnou matku. Měla jsem volné víkendy, ale ze začátku nebylo s kým je trávit.
Opusťme trochu au-pair svět a řekni nám, co tě v Kanadě nejvíc překvapilo?
- J
Jaké je žití ve městě, které bylo ohodnoceno jako nejlepší místo k životu?
- Teď už fajn. Vancouver je ohromný a je tady spousta míst, kam zajít. Kousek do přírody, kousek do USA. To město má zvláštní energii. Ale je tu taky spousta nebezpečných čtvrtí. Někdo o Vancouveru, respektive Britské Kolumbii říká, že je to taková Californie – nejlepší místo k životu, hodně k vidění. Pořád si ale myslím, že to moje nejlepší místo k životu je Praha.
Nepřemýšlela jsi o prodloužení pobytu?
- Ne. Stejně moc na výběr nemám. Vízum vyprší v červnu. Já nešla do Kanady za vidinou „že v cizině to je přece vždycky lepší.“
A jaká byla tedy ta tvoje vidina?
- Jak jsem řekla na začátku, toužila jsem trošku změnit prostředí. Dále jsem se chtěla přesvědčit, že slunce vychází i jinde, zlepšit angličtinu, trochu cestovat. Nedávno jsem o tom psala článek, že i v dnešní době jsou lidé, kteří si myslí, že v Americe je to stokrát lepší, než doma. Nerada bych to zase pitvala J.
Co tě čeká v dohledné době?
- Za pár hodin party. Potom Vánoce v Kanadě. Pak dovolená. Pokud se počítá do dohledné doby i duben, tak to mě čeká pakování kufru domů do Česka.
Co plánuješ po návratu?
- Nesnášim tuhle otázku. A to proto, že na ni nemam odpověď. Plán byl splnit si sen o Americe ( zase jako au-pair). Teď mám ale přítele a uvidíme, jak to všechno bude. Do dubna daleko. Možná mě zejtra srazí nějakej teenager v autě a bude vymalováno J.
Klasická poslední otázka: Nějaká rada pro budoucí au-pair?
Žádné komentáře:
Okomentovat